Rubriky
Uncategorized

ROTO (Rota osádek těžkého opevnění)

V roce 1996 jsem nastoupil základní vojenskou službu do kasáren ve Znojmě a po absolvování úvodního výcviku jsem byl umístěn k jednotce, která se nazývala ROTO (Rota osádek těžkého opevnění)
Tato rota měla za úkol obsazovat těžké opevnění v počtu šesti pěchotních srubů na Jižní Moravě včetně výcviku, údržby a provádění pravidelných kontrol.
Tyto pěchotní sruby byly vyzbrojené poválečnými protitankovými kanóny, jinak kulometná výzbroj včetně lafetace pocházela stále z původní výbavy, stejně jako např. také optické přístroje a další doplňky.

Na fotografiích můžete zhlédnout vojenskou přísahu, pevnosti v roce 1996-97 a hlavně unikátní fotografie z našeho vojenského cvičení, které se odehrálo v prostoru Boletice na Šumavě, kde se nachází také linie čs. lehkého opevnění.
Mezi zájimavosti tohoto cvičení patřily hlavně ostré střelby z původních čs. kulometů, doplněné o hody granátem, či střelby z pancéřových pěstí na linii řopíků.
Velmi dobré střelecké vlastnosti předvedl lehký kulomet vz. 26, s kterým se narozdíl od novějších kulometů vz. 59 dalo střílet celý den a to i např. přesto, že se mi několikrát v okopu dostala do otevřeného závěru hlína.
Dále mě překvapila velmi snadná obsluha a přesná střelba, protože tento kulomet má velmi dobře vyřešen odvod plynů z ústí hlavně a tím dané automatické nabíjení při střelbě dávkami.
Cvičení doplněno také střelbou z řopíků v rámci krycí palby, kdy jsme byli schovaní v řopíku a ze sousedního na nás byla vedená palba z pěchotních zbraní a závěrem se uskutečnila střelba z tanku na řopík s jedním docíleným zásahem.

Po obsazení Rakouska německou armádou v březnu 1938 se odkryla Jižní hranice, na které bylo urychleně nutné dokončit výstavbu lehkého opevnění, zároveň bylo rozhodnuto zde začít stavět pěchotní sruby, překážky a hlavní štáb čs. armády vytvořil dva, původně neplánované hraničářské pluky, tak vznikl na Mikulovsku hr. pluk č. 11 a na Znojemsku hr. pluk č. 3.
Vojáci těchto pluků měli bránit těžké opevnění, které v září 1938 bylo ovšem ve výstavbě a tak byli prozatímně umístěni do linie lehkého opevnění např. u Vranova nad Dyjí.
První čs. vojáci, kteří vytvořili stálé osádky v šesti stavebně dokončených pěchotních srubech těžkého opevnění na Jižní Moravě přišli až po druhé světové válce.

Rubriky
Uncategorized

Elitní jednotky

Věrnou stráž vlasti máš,
pokud dýchá hraničář
Příslušníci hraničářských praporů a pluků patřili v čs.armádě stejně jako horské jednotky k elitním útvarům a jejich úkolem byla obrana čs. pohraničních hor.
Zatímco určení a výcvik horských jednotek zůstával neměnný, tj. boj v horách a zimních podmínkách, tak s výstavbou čs.těžkého opevnění od roku 1935 byly zakládány nové hraničářské prapory, určené pro boj přímo v těžkém a vloženém lehkém opevnění.
V roce 1938 bylo na československých hranicích 11 hraničářských praporů, 5 hraničářských a 4 horské pěší pluky.

„Na hranicích v službách lidu, Chod svůj čekan hrdě nes,
v bouři, sněhu, větru, klidu, po jeho boku byl vždy pes.“

Již od nepaměti vznikaly v evropě u jednotlivých armád také elitní jednotky vojáků, cvičených pro boj v horském terénu a určených k hlídaní hraničních území.
Nejinak tomu bylo i za vlády Marie Terezie či v pozdější monarchii, kdy byly formovány elitní jednotky hraničářů a polních myslivců a z naší historie si připomeňme např. střet polních myslivců s pruskými jednotkami v roce 1866 u Trutnova, Náchoda a Hradce Králové.
Po vzniku čs.samostatného státu v roce 1918 byly i tyto jednotky začleněny do nově vznikající armády, kdy třeba polní myslivci byli v roce 1920 přejmenováni na hraničáře a obdrželi límcový znak Chodského psa na počest psů, kteří pomáhali Chodům střežit od 13. století cesty vedoucí z Domažlic do německa přes Šumavu.
Od roku 1936 vznikají také nové hraničářské prapory, které mají nově čísla pluků v trojůhelníčku na límci a vojáci jsou státně spolehliví, ryze české národnosti, přičemž první pluk s číslem 4 je založen v Hlučíně a jeho jednotky obsazovaly těžké opevnění od Ostravy po Opavu.

Jako další pěší elitní útvar v československé armádě byly horské pěší pluky, určené a cvičené pro boj ve vysokohorském terénu a proto se k útvaru dostávali vojáci, kteří vyrůstali v horách a dokázali tak lépe snášet klima našich hor.
Hlavní předností těchto jednotek byla rychlost, s jakou by dokázali obsadit horské hřebeny v létě i v zimě a připravit se k boji, v roce 1938 si horskou jednotku přijeli natočit i filmaři z ameriky a záběry vojáků, kteří na mulách i ručně přepravují horské kanony ŠKODA patří k těm nejhezčím.
Samozřejmostí bylo, že každý voják z pluku musel umět perfektně lyžovat a být velmi dobrým střelcem z pušky i kulometu a jejich límcové označení, orel s ratolestí, bylo na rozdíl od hraničářů převzaté z monarchie, kde ho naopak nosili hraničáři, ovšem čs.armáda se snažila nepřebírat nic z Rakouska-Uherska
Také němci si zakládali nové útvary tzv. horských myslivců, ovšem díky embargům, uvaleným na německo po první světové válce začali s jejich výcvikem až v roce 1938 a proto ihned začlenili horské jednotky rakouské armády do svých plánovaných útočných operací.
Horské jednotky na rozdíl od hraničářů nebyly určené a cvičené pro boj v opevnění.

V září roku 1938 byli pevnostní hraničáři u zbraní pěchotních srubů a jejich rozkaz zněl stručně, bránit opevněné linie do posledního muže, přes severní hranici nesmí projít jediný německý voják.
Prošli tvrdým výcvikem a jejich morálka byla na vyšší úrovni, než nepřátel, i proto nabádali něměčtí generálové Hitlera několikrát ke zdrženlivosti a nacistický plán útoku na Československo „Fall Grün (Plán Zelený)“ vypracovaný v květnu 1938 museli přehodnotit.
Nakonec se němci rozhodli neútočit na dokončené linie těžkého opevnění, ale přesunuli plánované útočné operace do míst, kde by se bránila pouze řadová čs.armáda a i tam počítali s těžkými boji a 90% ztrátami v prvních dvou dnech útoku, přičemž nejvíce si slibovali od útoku přes Šumavu.

Na našich hranicích stojí stále stráž,
nečekej Adolfe, nás se nedočkáš!
Nečekej, jdi už spát, nech si o nás zdát.
Přijď Adolfe časně zrána, uvítá tě z děla rána, budem mašírovat.

Pojď s námi Ádo zlatý mašírovat,
ať také něco užiješ,
až budou naše bomby z nebe padat,
tak taky jednu dostaneš,
a možná se probereš.

Dostaneš ji do hlavy, žádný ti ji nespraví,
pak bude celá třetí říše koukat, jak umí Češi bojovat.
Dostaneš ji ze dvou stran, poženem tě za Jordán,
pak bude Ital Mussolini koukat, jak umí Áda utíkat …

Rubriky
Uncategorized

Čs. armáda 1938

Československá armáda v roce 1938

V roce 1938 se národ připravoval na oslavy dvacátého výročí vzniku republiky Československé.
Již 12.března 1938 ovšem Hitler připojuje Rakousko k nacistické třetí říši a čs.armáda reaguje postupným povoláváním specialistů.
Situace dále vrcholí v květnu ,kdy vláda po naléhání čs.generálního štábu vyhlašuje 20.května 1938 mimořádná opatření spočívající v povolání jednoho ročníku záloh a příslušníku speciálních zbraní.
Tato tzv.částečná mobilizace umožnila čs.armádě odhalit nedostatky v nástupovém plánu a také překvapila samotného Hitlera, který až do konce srpna již nepodniká žádné další akce.

Mrkněte se na vojenské oblečení.

Přichází ovšem září a Hitler se rozhoduje uskutečnit plán „Grun“ jehož provedení má být uskutečněno rychlostí blesku s momentem překvapení, kdy německá armáda má během dvou až tří dní prorazit čs.obranu a u hranic s německem se ozývají první výstřely, jsou také první padlí a ranění.
V noci z 23 na 24 září 1938 vyhlašuje prezident Beneš mobilizaci, která znamená pro Hitlera konec ústupků a německému útlaku.
Samotnou mobilizaci lidé v Československu vítají, protože věřili, že odvrátí útok německé armády a v pohraničí čs.armáda nastolí opět pořádek.
Celý svět v tu chvíli upřel své pohledy na skvěle probíhající čs.mobilizaci.
Dá se říci, že čs.armáda byla na konci roku 1938 schopná odrazit jakýkoliv útok na čs.území a určitě by v prvních dnech války dokázala být těžkým soupeřem i německé armádě.

Rubriky
Uncategorized

Čs. armáda 1918-1938

Československá armáda 1918-1938
Pilíř národa a ochrana svobody republiky Československé

Po rozpadu Rakousko-Uherska vzniklo několik menších států a mezi nimi také republika Československá v čele s prezidentem T.G.Masarykem.
T.G.Masaryk si velmi dobře uvědomoval, že nová republika to nebude mít vůbec jednoduché a že budou snahy o její rozbití a proto od počátku podporuje budování nové Čs. armády, která má zajistit obranyschopnost národa.
Naštěstí se v čechách nachází několik zbrojovek světového jména a také je zde silný zbrojní průmysl, který dříve vyráběl pro Rakousko-Uherskou armádu.

Prezident Masaryk také zastával názor, že mír v evropě lze docílit pouze se silnou armádou a vojákům věřil více, než politikům.
Zároveň si také uvědomoval složitou situaci mnohonárodnostního státu a proto se nebránil začlenit do čs. armády i důstojníky německého původu, přesto jeho heslem bylo:

„O hranicích se nediskutuje, o hranice se střílí!“

V druhé polovině dvacátých let se z Československa již světová velmoc,co se týče výroby a vývozu zbraní a legendárním se stává lehký kulomet vz.26, exportovaný do zemí po celém světě.
Jména jako Tatra, Škoda, Avia či Zbrojovka Brno mají ve světě zvučné jméno a Čs.armáda patří k předním odběratelům.
Prezident Masaryk abdikuje v roce 1935 a roce 1937 umírá, přesto je započatá modernizace armády v plném proudu a v roce 1938 patří již mezi pět nejsilnějších armáda na světě.
Hodnotu armády ovšem snižovalo její národnostní složení a nový prezident Beneš už neměl zejména u čs.němců takový respekt.

Portrétní fotografie vojáků čs.armády
1918-1938

Podařilo se mi také za pomoci několika přátel nashromáždit pěkné fotografie čs.vojáků z dvacátých a třicátých let a najdete zde důstojníky, poddůstojníky i vojíny, vojáky od služeb i od zbraní, vycházkové i polní uniformy.
Československé uniformy první republiky se vyznačovaly velmi moderním střihem, kvalitním provedením a bohatou škálou odznaků.
Hlavním znakem byl čs.lev, který byl na přazce a na čepicových odznacích, dále to byly střelecké odznaky rozdělené podle druhu zbraně, límcové označení pluku a speciální jednotky, např. hraničáři.

Rubriky
Uncategorized

Čs. legie a C. K.

Vojáci české národnosti v první světové válce

V roce 1914 vypukla v evropě světová válka,která trvala bezmála až do konce roku 1918 a ve které padlo také mnoho čechů a slováků.
Legionáři,vojáci české a slovenské národnosti, kteří odmítli bojovat v Rakousko-Uherské armádě, později se k nim přidávali také přeběhlíci z Rakousko – Uherské armády a potomci čechů, žijící mimo císařství.
Celkově se uvádí 60 tisíc ruských legionářů, 20 tisíc italských a 10 tisíc francouzských, z toho celkově padlo zhruba 5 405 vojáků.
Snad nejznámější jsou ovšem legionáři, kteří od roku 1918 bojovali proti bolševikům na Transsibiřské magistrále, kterou se jim podařilo postupně dostat celou pod kontrolu a několikrát uštědřili velmi tvrdou porážku mnohonásobné přesile bolševických vojsk.
Zpátky do nově vzniklé vlasti se legionáři dostávali strastiplnou cestou ještě v roce 1920 a po návratu byli oslavováni jako hrdinové se všemi poctami a také veškeré další oslavy v první republice se nesly v duchu tradic čs. legií, dokonce i hradní stráž nosila legionářské uniformy.

Také čeští vojáci museli nastoupit do válečné vřavy pod vlajkou císařství a postupně bylo z českých zemí odvedeno podle odhadů na 1,4 milionu mužů, kteří bojovali i po boku německé armády na východní a západní frontě až do konce války.
V uniformě Rakousko-Uherské armády padlo a domů se již nevrátilo téměř 140 tisíc českých vojáků císařské armády a na jejich památku byly téměř v každé obci i na mnoha jiných místech postaveny pomníky obětem první světové války 1914-1918, pomníky se jmény padlých čechů, kteří se vlastně ocitli v jakémsi mezisvětě, nebyli ani hrdiny, ale ani poražení, zůstaly pouze oběti světové války.
A náš dnešní pohled na vojáky, bojující v císařské armádě je určitě hodně a neprávem ovlivněn povídkou „Osudy dobrého vojáka Švejka“
Přesto se nedá říci, že by český voják, či česká jednotka bojovali špatně, naopak, z hodnocení české armády rakouskými veliteli se dozvídáme, že s dobrým velitelem se bili statečně a zejména na jižní hranici v horách bojovaly české jednotky do posledního muže a čeští dělostřelci patřili tradičně k těm nejlepším.
V roce 1918 vzniká republika Československá a vojáci se vracejí domů.